4.kapitola - Jsem tvoje, Blacku

27. června 2010 v 22:48
4.září - Hodina Lektvarů se Zmyjozelem


Deníčku!!

Aktuální stav mé krásy je 97%. Proč? Protože mě někdo rozcuchal. A ten někdo je pan profesor Křyklan. Nejprve se na mě tak podivně usmíval (takovej ten nechutně pedofilský úsměv, přičemž se blížil a kroutil boky, nutno podotknout že Siriusovi to jde líp, pan profesor by od něho měl brát hodiny).

A pak tu pro tebe mám ještě jednu novinku. Zkrášlila jsem si hábit.

Přiznávám se, ten co mi dali..jaksi zmizel, tak jsem si opatřila svoje nové šatstvo. Bílá halenka od Miu-Miu (jak jinak), úzká upnutá černá sukně (nosím ji natáhlou až ke břichu, páč je mi dlouhá, áááž táákhle po kolínka a tak jsem si tam ještě dala pásek s velkými inciálami D&G) od Coco Chanel.

Chtěla jsem ještě vestičku od Versace, ale bohužel na mě Lily (to je má zrzavá spolubydlící, silně ignorující nějaké..jo, James, to je ono) divně koukala, tak jsem jí tu vestičku dala.

"Čao kotě," pozdravil mě Rabastan, když si kecnul vedle mě.

Vzpomněla jsem si na ten jeho knoflík a naklonila se k němu.

Chyba č. 1. Nikdy se nenakláněj ke klukovi, kterej má reklamácky knoflíky.

Rab se podivně zazubil (moment, kdeže je Křyklan?) a popadl mě za zadek (nesedím na něm?).

Chyba č.2. Nikdy neřvi v místnosti, kde je plno kluků, kteří si taky chtěj šáhnout.

Někdo mě zatahal za vlasy. Néé..mám je vytužený do drdolu, nebo co alias Amy Wajnhouse (až na to, že já to mám samozdřejmě kůůlovější, že)!

Chyba č.3. Nikdy se nebav s něčím, co tě naštvalo.

"Siriusi, podáš mi žabí stehýnko?"

"Ale jistě." Usmál se na mě, něco řekl Rabíkovi a něco mi podal. Všiml sis, že má košili od Armaniho? Ale úúplně jinou! Takovou..školnější a rozeplejší..hmm..

"Dík," řekla jsem a raději se na něho nedívala.

Prej špatnej sex. No to určitě. Podívala jsem se po Rabíkovi, který jistě obdivoval mojí halenku. Už jsem ti říkala o mém novém spodním prádlu od Victoria´s Secret? Je krajkově černé, prostě lahůdka a jen za 777 liber! Úplně zadarmo!

"Ukážu ti rybník, kde jsou samý žabí stehýnka." Pošeptal mi Rab do mého ouška, kde jsem měla náušničky s žabičkama.

"Juuj, vážně? A bude i žabí piknik?"

4. září 1978

Tak deničku.

Dneska to "vypadalo" na pohodlný den. Ale fakt jen vypadalo. Hned ráno jsem zaspal první hodinu (bylo to u Křiklana, vymluvil jsme se na sex) a zbytek vyučovacích hodin jsem strávil vedle Jamese. Dneska byl celkem klidnej (nedával pozor, čuměl po Evansová- klasika). Pak jsem si s klukama dali oběd, ani nevím jak, ale jen co jsme dosedl, už jsem vedle sebe uviděl děsně růžovou růžovou a blond háro! Protočil jsem očima a chtěl jsem se otočit na druhou stranu, ale tam se z čisna jasna objevil Rabastan!

"Bože!" zaskučel jsem potichu. Naštěstí blonska chtěla jen žabí stehýnko (moc dobře jsem ve skutečnosti pochopil co chtěla- za vším hledej sex, to je jasný, ale já ještě pár dnů nemúžu!) no a Rabík do ní něco hustil o žabičkách! Prostě humus!

"Radši půjdu," dodal jsem společensky a opustil jsem Velkou síň (oba na mě čučeli, u Chantal bych se ani nedivil, ale u Rabíka? Snad mi nezávidí zadek?).

Namířil jsem si to rovnou do společenky. Na holky vzdychající celou cestu za mnou jsem fakt neměl pomyšlení. Sice bych si možná dal říct... Ale v mé hlavě se ozvalo STOP! Chantal byla k nakousnutí, to jo, ale měla své mouchy...(neříkat jaké!)

Jen co můj zadek (mimochodem, už jsem zmínil, jak krásnej je?) dosedl na pohodlnou (samozřejmě ne tak pohodlnou jako u Blacků v rezidenci) pohovku, ozvala se hysterická Evansová!)

"Už toho mám plný zuby! Přestávám tolerovat ty její nesmysly!" křičela a mávala rukama.

Poškrábal jsem se ve vlasech (co ty holky furt chtějí?) a distancoval jsem se od ní, ale "štěstí" tomu chtělo a Evansová s posadila naproti mně!

"Evansová, co to tu vyvádíš?" vypadlo ze mě, poněvadž hysterická ona bývala jen v přítomnosti Jamese, který tu teď právě nebyl.

"Blacku! Tebe jsem hledala! Okamžitě si zklidni tu svoji barbínu, než ji Z-A-B-I-J-U!"

Sirius se na Evansovou nevinně usmál, ale ta mu to evidentně (ne) baštila a znovu promluvila: "Je strašná, nosí růžovou, dělá si úkoly a dokonce zpívá! Je to strašný! Nikdy jsem tě o nic neprosila, ale teď přišla ta pravá chvíle! Choď s ní! Prosím! Už ji nemůžu poslouchat! Víš co mi ráno udělala?

Strčila mi vestičku od Versace! Teď vypadám jako chuděrka!" hysterčina Evansová.

"Lily," odkašlal jsem si po jejim dlouhém monologu "tak zaprvé, ona je barbína, to je jasný, ale jedině od Matela, s růžovou to není tak strašný, uklidním tě, může to být horší, vestičku od Versace, tak tu ignoruj, je bláznivá! Jo ale s tím posledním ti nepomůžu, mám zakázanýý sex," zašeptal jsem poslední dvě slova.

"Co-že?"

"Je to strašný, já vím! Ale když jsme to s ní zkoušel poprvý, dopadlo to katastrofálně!"

"To chceš říct, že ji NÁM holkám takhle necháš? Co budu dělat?" naříkala Evansová.

"Já vím Lily," dodal jsem s úsměvem a chytil jsem ji za ruku, "ale někdo to schytat musel. Nezlob se," konejšil jsme ji s úsměvem.

"No to je teda útěcha Blacku!" obořila se Evansová.

"No... možná by se našlo řešení," zauvažoval jsem.

"Povídej!" vypískla nadšeně Evansová.

"Kdybys zašla na rande s Jamesem..."

"S Potterem?"

"S Jamesem," opravil jsem ji.

"O rande, o cokoliv, jsem tvoje!" vydechla Evansová s nadšením.

Hmm... S Evansovou jsme si plácli (zkoušela na mě i neporušitelný slib, ale umřít mladý?!? Nikdy.)

Po dvouch (usilovných) hodinách přemýšlení jsem pořád nedošel na to, jak bych měl Evansovou
zbavit Chantal. Na krk jsem si ji uvázat nechtěl, ale Rabíkovi jsem ji nechat taky nechtěl. Hmm...

Bylo to těžký! Chtělo to plán! Musel jsem si dát rande (uklidnit se), rozhodl jsem (tentokrát) se
pro Charitu Skrkovou (Rabíkovu EX)!

Víkend - 7. září

To ti povídám, já nejsem na prodej!

To ti povídám, piknik s Rabem? Zrušila jsem ho!! A víš proč? Víííš ty vůůbec proč? Samozdřejmě že ne, protože jsem to sem ještě nenapsala, chacháá!

Lily je se poslední dobou pořád usmívá, ještě jsem nezjistila proč, ale řeknu ti..moji (bývalou) vestičku Versace..on ji tady má snad každej! Ještěže jsem jí tý Lily dala...

No nic, takže..proč že jsem zrušila piknik s Rabem?

Protože nějakej kluk, nevím jestli ho znáš, má takové blond vlasy (skoro jako já, ale na moji hřívu, tentokrát alias jako Marilyn Monroe nemá!), mě dneska požádal o rande!

("Potřebujem si promluvit, sejdem se v knihovně v pět, jasný?" Mrkl na mě a zamrkal svými šedými, fákt bomba očkami a co teprv ty mokasíny od Gucciho!)

"Maaandy!" Merlínku, kde ta holka je? Vypůjčila si můj fén a ještě tu není?!

"CHANTAL?! KAM SI ASI MÁM DÁT BOTY?!" Zařve na mě Lily. Helemese, kdopak si tu půjčil moje šaty od Miu-Miu?

"Do botníku," nadšeně k ní přicupitám a ukážu ji mojí speciální místsnost pro botičky. "Skvělé, že jo?"

"No..ano." Vypadne z ní zaraženě, no jo, kdo by nebyl oslněn krásou mých bot?

"Jestli si nějaké pújčíš, vrať je f pořátku." Poklepu jí svojí dokonalou manikůrou na rameno a odcupitám zpátky do koupelny, kde se zamnknu a s uspokjením si začnu prohlížet všechny své přídavky a voňavky a...a...a...

"Chantal?" Broukne najednou někdo nade mnou.

"Fíííha!" Vyjeknu a zírám na něco růůžového. Ne, snad fialového? "Ty seš vílák!" Vypísknu.

Přede mnou se vznáší něco obésního a maličkýma křidélkama a...jééé..žůžová hůlka!

"Chantal la Titanie?" Zeptal se znovu.

"Ne," opravím ho. "Chantal Marie Louisa la Titanie."

"Takže Chanta Marie Louisa la Titanie?" Zeptá se mě a zatřepotá křidélkama.

"Ano." Souhlasím spokojeně a přikývnu.

"Podle.." Vytáhne nějaký srolovaný, hnědožlutý papír. "Starostolce hlavounu všech hlavounů víláku, víl, a všelijakých hlavouňáků s křídlama a hůlkama.."

"Růžových." Vyhrknu nadšeně. Podívá se na mě a s potěšením přikývne.

"Ach ano, růžových," řekne. "Jste obdarována mocí tří." Zašeptá tajemně.

Cože? Jenom? Tsee...

7. září- první zářijový víkend

Jen co jsem se o víkendu objevil u jezera, začalo to na novo.

"Ach koukněte na něj, má jiskru v oku!"

"Je božský, pan božský!"

"Dokonalý!"

Vzdychaly jedna po druhé a já jim jen poslal vzdušný polibek. No musím přiznat, že jsme zase začal cvičit (holky to miluju). Nejspíš jsem adoptovaný. Vím, zní to příšerně, že bych nebyl Black?
Tak jinak, možná že jen matka není moje matka! Ano, v tom je to! Vypadám po otci, ne po "matce"! Ta fůrie (které ani nezná Armaniho) určitě není moje matka! Moje matka musí být nejmenším víla! (nebo taky super modelka z New Yorku- beztak předvádí spodní prádlo)!

No, ale dost o mě, právě sedím vedle Jamese, který se pyšně usmívá (bylo tomu totiž již 12 hodin, co Evansová přijala jeho pozvání na rande- samozřejmě díky mě!).

Remus četl nějakou (ne) zajímavou knížku a Petr? Kde vlastně byl Petr (moment, musím si vzpomenout, kde jen...)?

"Kluci!" vypískl Petr (no jo, on tam nebyl! Až pak!).
"Co chceš?" protočil jsme znuděně očima.

"Co se děje?" otázal se Remus a odložil svoji knížku (fakt ji kvůli Petrovi odložil?!?).

"Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovovat znovu zaútočil!" přečetl Petr nadpis titulního článku v Denním věštci.

"Co se stalo? Čti dál!"

"Vy-víte-kdo znovu zaútočil, tentokrát v mudlovské čtvrti! Zabil celou rodinu i s dětmi! Další útoky v mudlovském světě pak dokonali Smrtijedi," četl pomalu Petr, při čemž mu odkapávaly slily z úst.

"Radši mi to půjč, dočtu si to sám!" obořil jsem se na Petra a vytrhl jsem mu noviny z ruky.

"Ach jo. Další rodina," podotknul smutně Remus a opět se chopil knížky.

"Siriusku!" ozval se medový hlásek z povzdálí.

"Ach můj Bože, Jamesi! Zabíj mě!" zašeptal jsem potichu a snažil jsem se přikrčit-marně (holky jsou jak bestie, vyčmuchaj snad všechno a všechny!).

"Ahoj Siriusku!" zachichotala se (jako obvykle) Chantal.

"Ahoj!" odpověděl jsem neutrálně (už mi dovolili sex, hujajááá!).

"Ty to čteš?" podivila se Chantal.

"Ne zlatíčko, já si jen prohlížím obrázky!" odpověděl jsem zdvořile, čemuž se všichni (krom Chantal a Petra, kteří to evidentně nepochopili) zasmáli.

"Aha. A o čem to je? Jako ty obrázky?" vyptávala se blondýnka dál.

"Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovovat znovu zaútočil," odpověděl jsem s vážnou tváří.

"Jako kdo?"

"No Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovovat!"

"No," zapřemýšlela Chantal (pokud to umí, je přece blondýna!), "a to je jako kdo?"

"Pán zla, Ty-víš-kdo!"

"Ne, to nevim," zakroutila nechápavě hlavičkou.

"No přece Vol... Vold... "

"Nějak vůl? Musíš nahlas Siriusi! Fakt nevim o koho jde?"

"No přece Voldemort!" štěkl jsem naštvaně, při čemž se moji přátele otřásli (njn to jméno se neříká).

"Aha," podotkla Chantal, "zajdem na piknik?"

"Hmm," zamručel jsem a hodlal jsem vstát. Já hlupák! Až teď jsem si všiml v čem Chantal přišla.

Měla na sobě šortky, letní tílko a na hlavě měla modrý šátek (hmm evidentně ji měl ladit k očím).

Ale ty nohy! Najednou jsem nemohl vstát! Musel jsem na ni alespoň minutu jen tak koukat! Vypadala fantasticky! Je jasné komu bude vždycky růžová slušet!
"Ehm..." zakašlala Chantal, "ty jsi Petr?"


Celá parta se nechápavě na Chantal podívala. Proč se zajímá o Petra? No i když u ní ni člověk nikdy nevím!

"Jo," odpověděl malý tlustý kluk s úsměvem (tedy alespoň to tam mělo vypadat).


"Můžeš mi říct, připadám ti sexy?" otázala se Chantal s vážností v hlase a zamrkala na něj. V tu chvíli jsme si připadal jako vůl. Co to má znamenat? Měl jsme strašnej vztek, dokud...

"Jsi..." snažil se ze sebe něco vysoukat Petr, ale to už jsme se já válel smíchem po trávě.

James s Remusem si toho ještě evidentně nevšimli (asi je nenapadlo se tam podívat)! To se prostě mohlo stát jenom jemu! Myslím, že Chantal chtěla abych něco udělal, ale já nemohl dýchat.

Válel jsme se, smál jsme se, držel jsme se za břicho. Fakt to bylo k popukání!

"Co se děje!" vypískl poplašeně Petr a v tu chvíli se začali hlasitě smát i James s Remusem (fakt jsem myslel, že Remusovi budou jen tikat koutky, ale smál se o sto šest!).

"Ehmm... jak to říci," snažila se Chantal zdvořile, "máš erekci!"

"Ne! To nemám! Co... cože?" koktal páté přes deváté Petr.

"Ehmm..." odkašlala se Chantal a ukázala prstem na jeho bouli (celkem dobrý) v kalhotách, která chtěla ven.

"Nechceš si o tom promluvit?" nadhodila blondýnka s úsměvem starající se matky, ale to už Petr vstal a začal utíkat (vypadal jak prase, nebo jako prase, který honí řezník) a nezastavil se hooodně dlouho (jeho rekord). Po pár minutách jsem už fakt potřeboval kyslík. Nakonec jsem se jen usmíval.

"Hele půjdem na ten piknik? Jo a kluci, to od Vás není správné, ani trochu! Takhle se svému kamarádíčkovi smát!" řekla Chantal a zamračila se.

Raději jsme vstal. Mrkl jsem na kluky, kteří se znovu začali smát a já jsme společně s Chantal odešel na ten "piknik" (v uvozovkách, však ty víš, pro co je to označení ;))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama