2. kapitola - Nikdy, Armani

27. června 2010 v 22:46
2. září - Bradavce (teda, jezero)


Vážně jsem se tomu hradu chtěla věnovat.

Chtěla jsem vzdychat, áchochat a óchochat.

Chtěla jsem si nalakovat nehty na nohou růžovou modří, ale musela jsem se kvůli času spokojit jen s broskvovou malbou (počkat, není to náhodou pohár?!).

Chtěla jsem přehodnotit názor na Rabastana, přece jen takovej klasyckej zadeg se jen tak nevidí.

Ale na těch blbejch loďkách se mi udělalo zle.

Sirius s košilí Armanym sem, Sirius s košilí Armanym tam, kterej chitrák vymislel loďky?!

"Není ti náhodou špatně?" Zeptal se vedle mě, mě nějakej klouček, kterej byl..jaksy taky bledej.

Moment, já jsem bledá?! "Víš, vypadáš docela..zeleně," pokračoval si svým písklavím hláskem, "A vůbec se ti to nehodí k.."

Dál jsem ho už neposlouchala. JÁ jsem zelená? Merline! JÁ jsem..teda, JÁ že se nehodím k mýmu oblečení?

Zuřivě jsem vykřikla a..TA ZATRACENÁ LOĎKA SE PŘEVRÁTILA!!

"Íííík! Moje vlasy!" Vypískla jsem ještě a pak..juuj..mislíš si, že tohle jezero má taky stejnou barvu jako moje oči?

Nakonec si teda povzdechnu (ve vodě se dá dejchat?) a vyplavu si to ven. Ach mé zmáčené..počkat! Tenhle hábit..to přece není moje oblečení, takže..

Krásně se usměju na..Úsměv mě jaksi opadl. Přede mnou stojí velkej obr a..chce mě SNÍST! Pro Merlina, on otevírá tu svojí pusu a..

"Děvenko, co pohledáváš tady a celá zmoklá na pozemkách? Nemáš bejt náhodou ve Velký Síni?"

Týjo. Tady to je ale divný. Hodní obři. Ne že by madam Krásnohůlek byla..

Tak si to teda stojím někde v hloučku prvňáčků a čekám na nějaký povel. Usmívám se. Znovu. Kdo by ne?

Mám na sobě šaty od Miu Miu a střevíčky od Givenchyho. A na krku, teď se drž, na mým krásným bělostným, sametovým či smetanovým krčku se mi blýská náhrdelník od Tiffanyho!!

A pak že obři sou zlí. Tse.

"Takže, teď vejdete dovnitř.." Přišla k nám nějaká..ale asi nepoužívá L´Oreál. Ani Avon. Nebo dokonce Miss Touch či Diora. Má tolik vrásek, jako náš bývalý buldok.

A co teprv to co má na sobě..to tady nikdo nemá smysl pro módu?

"Bohužel jako první půjde slečna Chantal la Titania, ehm slečno?"

Proberu se hodím po ní svůj skvělej omámovací úsměv. "Ano?" Když zjistím, že to je jen ta baba, odfrknu si (možná že to je profesorka, ale třeba je apríl).

"Jděte." Řekne jen s podivným pohledem na mé šaty. "A kde máte hábit..?"

Bez jediného pohledu rozrazím dveře svým jediným pohledem (pak teda zjistím, že za mnou ona držela hůlku, ale to je jen mezi námi) a kráčím s půvabem modelky Vicotria´s Secret. Ha, doufám že přímo pluji.

S okouzleným výrazem se mi hlavou proplétají myšlenky o tom, že jsem slavná, nádherná..

FUJ!

Co to je za..

"Posaďte se slečno Chantal, bude vám nasazen Moudrý Klobouk.."

Cože? Moudrý? Klobouk? Dyť je to jen klobouk!

-Ale, ale, kohopak to tu máme?

-Ta věc mi byla nasazená na moje vlasy, které mám natupírované od přídavku s Heidy Klum! To si to ze mě dělá..

-Mě vyrobil pan Kowalski na zakázku!

-Bože, ono to dokonce mluví! Moment, Kowalski? Ten návrhář kloboučků?

-Myslí ti to, možná to bude Havraspár..

-Páni, Kowalski! Já mám Moudrý Klobouk od Kowalskiho! Možná bych měla..

-Lstivá, ale i odvážná, hmm..

-Udělám to! Požádám ho o adresu a pak..

"NEBELVÍR!!"

"Cože?" Vyžbleptnu jen. "Mohu," obrátím se ke Klobouku, ale ten je pryč?

"Támhle je váš kolejní stůl, slečno."

Poukáže jakýsi..to jsou profesoři? Merline, Morgano a kdovíco ještě. Dneska je určitě Apríl.

Sirius? On má na sobě..kalhoty od Huga Bosse? A botky od Gucciho? Moment, a proč na mě všichni tak civěj? Kde jsou ty normální holky?!


2. září 1978 v Bradavickém hradě

"Tak Siriusi, jedeš?!" Křikne na mě ještě jednou James.

"Jo, už jdu," protočím očima, dokončím další líbačku a nasednu do kočáru za svými kamarády.

"Tak která to byla tentokrát?"

"Hmm.."

"Tak která?"

"Cože?" Vytřeštím nechápavě oči na Remus.

"Země volá Siriuse!" Zamává mi rukou před obličejem James.

"Ty máš co říkat s tou tvou Evansovou!" (pozn. Fakt se nezmiňovat o Evansový, když máme před sebou hodinovou cestu v kočáře!!!).

"Ptal jsem se," zopakoval znovu Remus pomaličku, jako by mluvil k miminu (viděl tam někdo mimino?), "která kočka to bylo tentokrát?"

"Tu neznáš! Je nová!" Odbyl jsem jej a na mém obličeji se objevil šťastný úsměv (i když jsem moc dobře slyšel Jamese, jak řekl, že vypadám jako bych si šlhnul)!

"O kom to mluvíš Tichošlápku? Já myslel, že to byla Stewansová," řekl Remus a nechápavě se poškrabal na hlavě.

"Ona, ona je ůžasná!"

"Kdo?"

Ti tři prostě vůbec nic nevěděli, nechápali to! Jak jsem mohl až doposud žít bez sexu s tímhle blonďatým andělem, který zná Armaniho?

"Chantal Marie Louisa la Titanie," vypadlo ze mě (kupodivu na jeden nádech, hmm pak sjem taky funěl jak prase).

"Ona je dokonalá, její postava! Má zadek akorát do ruky, jako hroch! Ty její nohy, dlouhý jako má pštros a ten úsměv! Kluci ona má zuby jako kůň!"

"On je fakt sjetej," šeptl znovu James.

"Je dokonalá," rozplýval jsem se i nadále a ani jsem si nevšimnul, že už jsme na místě.

Celou cestu jsem však již mlčel (njn na řadu přišla po hodinové odmlce Evansová, njn co já zmůžu se svým blonďatým andělem), usadili jsme se a v tu samou chvíli se otevřeli dveře.

"To je ona!" vypísknu. Její dokonalé zpomalené pohyby, chůze laňky v říji!

"Kluci držte mě! Já omdlím!" Vypískl jsem a omdlel jsme si to přímo do pudinku! Mňam!

Jen co jsem se probudil (nevím kdo měl ten blbej nápad, že mě musí Dvanácterák proplesknout) jsem uslyšel NEBELVÍR.

Ano! Moje jednodenní přání se splnilo! Je tam! Juch! A bude sex, bude sex! Juch! Juch, juch a juch!

"Pojď si sednout sem," nabídnul jsem jí okamžitě místo vedle sebe (njn někdo to musel schytat, promiň Péťo). Zařazení prváků, proslov Brumbála, večeře. Nic z toho mě nenadchlo tak moc jako její úsměv. Koně jsem vždycky miloval, to se musí nechat.

Hned po večeři jsem se svého blonďatého anděla (no nevím zrovna jestli anděla, kdybych ji nechytil nejspíš by se už nejméně dvakrát válela po velké síni).

"Není ti nic?" otázal jsem se, jen co jsem zamířil k..

"Ale ne," odpoví mile (Blackovi se nelže!).

Zastavíme se u jedné učebny. Povytáhnu obočí a zamrkám.

"Ano, Siriusku?" nadhodí medovým hláskem.

"Bude sex?"

Při téhle otázce jsem fakt vypadal jako nadržený prase v kombinaci s klokanem a psem dohromady! Ale ten její pohled za to stál! No jo, fajn! Byla to rychlovka. Zatáhla mě za dveře a skočila mi do náruče!

Fajn- trapas číslo jedna!

Skočila na mě a já ji fakt neudržel. Prostě gecla na zem a zlomila si nehet. Kašlal jsem na to.

Skočil jsem na zemi na ni. No, nějak jsme začli válet sudy. Stačila mi zničit knoflíčky u košile od Armaniho a já jí za to natrhl předek šatů od Miu Miu (zíral jsem na cedulku na krku).

Hm..- trapas číslo dvě!

Nakonec jsme se dováleli až k jedné lavici, kde (naštěstí pro Chantal) na mě spadla židle. To už jsem toho začínal mít plný zuby. Posadil jsem se na tu lavici a ona se na mě vrhla!

The end- trapas číslo tři!

Zakopla, poněvadž se jí nalomil podpatek, čímž podepsala ortel smrti botám od Gucciho. Pokusila se chytit se lavice, čímž já- Sirius Black jsem spadnul z lavice na zem.

No prostě strašnej sex! Fakt! Nedělejte to po jednom dni! Radši po dvouch, to už je zaručený (made in Sirius Black).

"Fňuk," vypadlo z blondýnky, kterou jsem chtěl na místě uškrtit.

"Zajdem na ošetřovnu," navrhl jsem. Samo, že jen co jsme tam došli se ošetřovatelka zajíkala.

"Pane Blacku! Co se stalo?" otázala se, když si všimla, že Chantal a já tak, tak stojíme na nohou.

"Špatnej sex," vypadlo z nás obou. Ošetřovatelka se zhrozila (vypadala jako by měla za chvíli dostat infarkt).

"Tak se u nás posaďte," řekl (fakt to bylo znechuceně, jako bych to snad chtěl dělat bez kondomu!).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama