1. kapitola - Chanel navždy

27. června 2010 v 22:42
    

2. září 1978

Mylí (promiň, ale u všech Merlinových vousků, které si Merlin neholil, si nemůžu vzpomenout jaké i/y se píše u mylí..možná to je milý, tak promiň) deníčku (tady i/y vím, protože to zní měkce, chichi xD, ale škoda že nemám na ten skvělý brk co opravuje chyby, ale to nevadí, tenhle zapisuje všechno co řikám, hehe xD),
stojím si to na nádraží, název si bohužel nepamatuju, ale kdybis ho potřeboval nějak vědět, je nade mnou.

Jako vždycky mám v puse žvýkačku Hubba Bubba a vedle se mnou po velikosti seřazená zavazadla.

Své od přírody blonďatý vlasy jsem si dneska stáhla do drdolu a modrá očka (prý modrá jako nejčistší voda v jezírku, ale pochibuju o tom, jezera sou i zelená) schovaná za módními brýlemi od Chanel.

Na sobě mám světřík od Josepha R., sukni od hmm..teď si nemůžu vzpomenout na jméno té děsně slavné návrhářky (ve skutečnosti jsem si ten svetřík koupila ve slevě v jednom supráckým minibazárku) a kabelku od Miu Miu (která má úžasný tvar a ty křidélka..).

A..co pak mám dále na sobě? Jo, boty. Málem bych zapomněla na střevíčky od Gucciho, toho novýho objeva roku..

"Čao kočko, tebe sem tu eště neviděl." Hvízdne na mě jakýsi blonďák uprostřed mýho uvažování o Guccim. Jak se jen opovažuje?!

"Odpal Rabe, tohle je moje teritorium." Okřikne ho jakýsi černovlasý..bože, to je ale kus!

"Nazdar krásko." Zamrká na mě těma svýma úžasně magyckýma šedýma očkama..myslím že pluju na obláčku štěstí, stvořeným jen z šatů od Versace..

Ale i tak si posunu brýle na kořen nosu a vykouknu zpod řasů, přičemž ho náležitě sjedu pohledem. "Hmm.." Okomentuju jen.

"Sirius Black, k Vašim službám." Komicky se mi ukloní až k nohám, hele, jak dosáhl takového objemu a lesku ve vlasech? Myslíš, že používá Head & Shoulders?

Nadhodím pukrle hodno lejdy a přitom mrknu nenápadně na značku té noblesní sněhobílé košile, určitě vyprané ve Woolajtu, a copak to tu máme..Armani!

"Těší mě vzácný pane, Chantal Marie Louisa la Titanie." Nastavím mu ručku, haha, doufám ži si všimne té nové manikůry.

Políbí mi ji, hmm..divá se mi do očí. Moment, ja nemám oči tak dole, kam to..

"Náhrdelník od D&G?" Podiví se. Jééé! Ten je ták milej! A roztomilej! Zná D&G!

2. září 1978 něco okolo 11.00 dopoledne

Uff. Tak dneska jsem opravdu rád, že tě mám! Tohle prostě musím někomu říct! No původní verze byla říct to Jamesovi, ale ten jen mele a mele o Evansový (fakt už je to dost otravný, taky to už poslouchám sedmým rokem), takže by nejspíš neposlouchal.

Normálně jsme se vydal na nástupiště 9 a ¾, tentokrát dokonce bez tý naší famíliie. Po několika letech psychického týrání a zneužívání jsem dostal šanci- tak jsem teď u Potterových (takže o Evansový to slyším každém den).

Před odjezdem do školy jsem vystřídal snad tři účesy! No prostě strašný! Vyplýtval jsem na sebe snad půlku toho drahého parfému od Bosse než jsem konečně byl připraven!

Jen co jsme s Jamesem dorazili na nádraží- strnul jsem.

"Fíííha!"

No prostě kdyby jste viděli tu kost! Fakt! Taková ta holka, nad kterou si hned řeknete- tak tu musím ošukat!

Stojí tam jen tak v těch slunečních brýlích (hned na první pohled jsem poznal, že jsou od Chanel), svetříku a úžasné minisukni! Kdybys deníčku viděls ty nohy! Pohledem jsem po nich jel snad dvě minuty!

Ty její nohy maj snad dva metry! Úžo! Prostě mi najednou začali z úst kapat sliny. No a celej tenhle nádherném výhled mi zkazilo to budižkničemu jménem Rabastan!

"Odpal Rabe, tohle je moje teritorium," okřikl jsem toho ňoumu.

Jen co jsem ve větru ucítil ten její exotický parfém, namířil jsem si to k tomu blonďatému ženskému pohlaví, které se tak nádherně usmívalo!

"Nazdar krásko," prohodil jsem svým šarmantním hlasem, prohrábl jsem si pravačkou vlasy a zamrkal jsem na ni svýma neodolatelnýma psýma očima. (po tomhle se podlomí kolena každé- zaručuje firma Black!)

"Hmm.." zazněla její odpověď při které se mi podlomila kolena.

"Sirius Black, k Vašim službám," dodal jsem oslnivě a mírně jsme se poklonil (no poklonil, to ta kolena).

"Těší mě vzácný pane, Chantal Marie Louisa la Titanie," řekne MŮJ blonďatý anděl a já jí konečně mohl ocucávat ručku (musím uznat, ta její manikůra, fakt perfekt), protože vysekla dokonalé pukrle.

"Náhrdelník od D&G?" řeknu uznale a znovu si prohrábnu vlasy.

"Mám taky takový a od Gucciho," řeknu a napnu svoji hruď a rozepnu si dva knoflíčky od košile, aby na něj MŮJ blonďatý anděl lépe vidět (mezi tím samozřejmě několik dalších dívek zavzdychá).

Opravdu za to nemůžu, že jsem k sežrání! No jo, prostě každý den se nevidí někdo kdo má dokonalé vlasy, nehty, obličej a nosí košile od Armaniho! Prostě jsem charakterově krásný, šikovný, inteligentní, šarmantní a já nevím co ještě. Možná bych se měl přihlásit do Miss World.
Existuje to i pro chlapy (hmm... pozn. najít nějaké soutěže krásy-př. Missák World)?

"Můžu si šáhnout?" otáže se váhavě a udělá pár krůčků ke mně.

"Jasně," řeknu automaticky (při tom nezapomenu na sladký úsměv) a pyšně jí ukážu svoji hruď.

Pomalu mi přejíždí těma svýma prstíkama (s dokonalou manikúrou) po krku (heh a všivák Rabastík jen závistivě čumí).

"Týýjo..v tom G máš diamant!" vyjekne překvapeně čímž se moje EGO ještě víc zvedne (je-li to vůbec možné). Radši mlčím a nabídnu jí rámě.

"Slečno, mohu Vás doprovodit do vlaku?" otážu se a zamrkám na ni svými extra dlouhýma řasama.

"Jistě, pane," podotkne a vypadá, že je na rozpacích. Jako pravý džentlmen ji pomůžu nastoupit. No jo, já vím jsem dokonalý, bez nejmenších pochyb! Jsem hvězda!

"Ráda jsem se s tebou seznámila, uvidíme se v Bradavcích!" řekne, úžasně se usměje (má prostě dokonalý úsměv, zuby jako kůň- prostě bomba!) a pomalým tempem se vzdaluje, při čemž mám výhled na ty její nožky! A co tepr ten zadeček! Prostě úžasnej den!

2. září 1978


Och, dobrý Merline, který nemáš ani tak krásnou opálenou pokožku! (Teda, ne že bych tě někdy viděla a urážela tě, ale prostě..) Prostě..a pak ten řetízek od Gucciho.

"Můžu si šáhnout?" Pípnu nesměla a udělám pár ladných krůčků (a doufám že i patřičně váhavých) vpřed, pravou ruku tak lehce před sebou, uh, doufám že ta levá noha je zvednutá přiměřeně!

"Jasně," usmívá se, zuby mu září bělotou (hele, ten Rab má zezadu ale pěknej zadek! By mě zajímalo, jestli Sirius..).

Popojdu k němu a než uchopím svými prstíky řetízek, zavadím jen tak náhodou a letmo o jeho pokožku (nějakej horoskop řikal, že se mám chladným chlápkům vyhýbat..Sirius přímo snad doutnal!).

"Týýjo..v tom G máš diamant!" Vyjeknu a přiblížím se k němu ještě víc. Počkat. Moment. Ucouvnu (samozdřejmě už nic nedržím a nabírám své důstojnosti, kde mám tu voňavku Chanel 5°, ale přitom je vevnitř Adidas?

"Slečno, mohu Vás doprovodit do vlaku?" otáže se elegantně a nabídne mi rámě. Prostě jako princ z pohádky!

"Jistě, pane," kývnu elegantně a vytáhnu hůlku, načež má zavazadla zmizí (doufám že jsem to kouzlo nezmrmlala, minule jsem své věci poslala někam k Eskymákům na Antarktidu).

"Ráda jsem se s tebou seznámila, uvidíme se v Bradavcích (možná Bradavicích, kdo si to má pamatovat)!" dodám mile a pomaličku se snažím dobelhat někam do kupé (strašně mě tlačí boty, kdo pro boha vymyslel podpatky?). No teda jakože vlak nic moc. Je úžasný. Jen mu chybí trochu pestrosti. Takový.. neosobní. Božínku, co jsou to za hábity! Žádná Veru Wanga! Pohoršeně za zašklebím, ale tak, aby to tomu dalo patřičný efekt a pár mladíku se mnou souhlasně vzdychne.

Tady jsou všude tak úžasně mylí lidé!

"Čao kočko, zase se setkáváme? To bude osud.." Zašeptá mi najednou kdosi do ouška, patřičně ozdobenou náušničkou ve tvaru slzy. No jo, klenotnictví Autrim.

"Chantal." Usměju se na něho a zavrtím se na místě. Najednou mě přejde myšlenka, že bych si měla hledat kupé. Sedět tam s tolika lidmi? Ccc.. a jsou tady vůbec holky? Zatím jsem viděla jen tu holku co vypadala jako velbloud. Ještě při té vzpomínce se musím otřást!

"Rabastan." Zubne se nazpátek. Jéé.. on má modrý oči! Jako já! Ale.. má je jako obloha ve víru velkoměsta. Juchechéé.. vidíš, umím už i přirovnávat!

"Budeme na místě." Oznámí nějakej kluk. Oni tady fakt nejsou žádný normální holky?!?


2. září 1978 něco okolo 11.00 dopoledne


Ještě několik minut koukám na ty vzdalující se nohy! Jako omámený si sednu do prvního kupé. Po několika minutách si uvědomím, že jsem se ocitl u TĚCH saní! Maruška, Kamilka a další! Pomoooc!

Kam jsem to vlezl? Rychle jsem vytáhnul z kapsy svůj parfém- Hugo Bosse! Nastříkal jsem na sebe zbytek a světe div se! Holky začaly pomalu odpadat!

"Juchuuu! Black vždycky zvítězí!" zaradoval jsem se a pomalu jsem se vyplížil z kupé. To však již vlak zastavoval. Znovu jsem si několikrát prohrábl vlasy, do pusy jsem si nacpal snad celou krabičku Tic-Tac a pak jsem ji uviděl..

"Ten všivák!" zašeptal jsem si pro sebe. Vždyť ani neměl Armaniho! Možná tak ještě nějakou hodně špatnou imitaci! Takový floutek se s mým blonďatým andělem bavit nebude!

"Rabíku, laskavě odpal! Nechci ti ublížit," nadhodil jsem konverzačním tónem a na Chanel jsem jenom mrkl.

"To si vypiješ Blacku!" prskl Rab, při čemž jeho sliny dopadly až na Chantal.

"Jsi v pořádku?"

"Néé!" vykřikla blondýnka a snažila se ze sebe odstranit jeho sliny.

"To byl hnus!" podotkl jsem. Chantal se zhnuseně otřásla.

"Domnívala jsem se, že zdejší.. ehm.. studenti jsou na úrovni!"

"Všichni nejsou jako on," podotkl jsem.

"Siriusi!" ozvalo se přes půlku vlaku. V tu chvíli jsem Jamese nesnášel! Protočil jsem očima.

"To je můj dlouholetý přítel. Rád bych tě představil," nadhodil jsem.

"Byla bych podstěna, ale teď to nejspíš nepůjde!" dodala a ukázala na dav valících se prváků.

"Smím tě doprovodit ven z vlaku?"

"Já nevím, aby to nevypadalo hloupě," snažila se zakrýt své rozpaky blondýnka.

"Tak ne, když necheš.."

"Ale jo!" řekla rychle a společně jsme se nějak protlačily ven.

"Poněkud nepraktické dělat tak malé chodbičky ve vlacích!"

"Naprosto souhlasím," řekl jsem na oko rozčíleně, ale při tom jsem si užíval každou vteřinu, kdy na moji hruď byla v davu přimáčknutá! Miluji člověka, který vynalez vlaky!

"Siriusi!" ozvalo se znovu.

"Má drahá, teď nejspíš pojedeš s prváky na lodičkách. Musím tě opustit, ale doufám, že ne na dlouho," mrkl na ni. Ještě se stačil poklonit a už si to mířil k Jamesovi. Hmm.. začal jsem uvažovat (ano, představte si, že to umím) o tom, za jak dlouho by mohl být sex. Byl jsem jak nadržená stepní kozička. Tedy spíš kozel. Než jsem došel k Jamesovi, stačil jsem ocucat dvě holky, ale ani tohle nezměnilo můj status- nadržený Black!

"Jamesi!" zvolal jsem šťastně a konečně jsem se mohl přivítat s celou partou Pobertů (njn ve vlaku bylo moc práce)!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miselka miselka | Web | 27. srpna 2010 v 14:31 | Reagovat

hned začnem čítat je to dobré

2 miselka miselka | Web | 27. srpna 2010 v 14:50 | Reagovat

už som dočítala kapitolu jeden dotaz ona bude stále také pri pečená a Sirius to sa mi na neho nepodobá

3 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 19. září 2010 v 14:42 | Reagovat

Hodně dlouho jsem se takhle nepobavila:D

4 Tess Tess | Web | 20. října 2010 v 19:46 | Reagovat

Status...to je moc pěkný. :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama