Taylor, Jocelyn a Jenn

12. února 2010 v 18:18
Autorka: Spolupráce
Datum: 2010
Stav: vyjádření k RPG


Nastala ona chvíle. Tik-tak, tik-takk, jako by snad odbíjely moje hodiny. Myslela jsem, že to bude trvat ještě měsíce, nebo alespoň týdny či dny. Tik-tak… Ale ne. Už ne! Byla tu a já s tím nemohla nic dělat. Byla jsem ve svém pokoji. S ním. Zas a znovu. Věděla jsem, že mi ublíží. Už od začátku. Tak proč vždycky já? Proč to odskáču já? Kdyby alespoň řekl, že mě nemiluje, že u něj nemám šanci, že jsem mu lhostejná… Ale ne, on prostě nemohl být hajzl! On ne…už ne…

Jocelyn to ví, co se stalo na ošetřovně…Jenn...

Chci vrátit čas, chci všechno změnit, chci začít znovu…jen chci, žádám, přeji si… Moje noční můra se opakuje, vím, že nikdy nevyhraji, tak proč vždycky vsázím srdce? Můj největší strach! Jako malá jsme s ničeho nebála, ale čím víc stárnu, tím víc mám strachů. Samota. Nemilovanost. Vlastní zkáza. Zase jsem troska- vidíte? Proč se zatraceně musí minulost opakovat!? Říká se, že dvakrát stejnou chybu nezopakuješ, lidé to takhle říkají…tak proč to neplatí i v našem světě? Proč musíme zrovna my chybovat! Vždyť je to tak lidské!

Nechci, aby ses vedle mě probouzel, nechci abys se mnou pil kávu, nechci abys na mě koukal, když jsem nahá...nechci to… moc dobře víš co cítím, já to takhle nemůžu potlačit, nejde to…

Bolí to. Bolí to lhát mu. Ale nejde to. Už jednou jsem mu lhala a nevydržela jsem to. Nyní musím. Ach ty city… Dělají ze mě člověka, trosku, slabocha… Dokážu se ubránit komukoliv, čemukoliv, ale tohle to je až moc silné. Nevím jak s tím bojovat, tohle mě neučili! Proč se tohle neučí? Být bezcitný… vždyť to já byla. Byla, snažila jsem se, tak proč se zamiluju do těch, které nemůžu mýt? Proč musím ubližovat, už nechci, už ne…

To víš pohled na tebe cuclající se s Jocelyn mi není dvakrát po chuti, víš?

Hádky. Bolest. Slzy. A moje srdíčko už je zase na kousky. Kdo ho má pořád slepovat? Tak moc to bolí. Radši bych se probodla milionem střepů, než tohle. Ta bolest je nepopsatelná. Kdo to zažil, nikdy nezapomene. Je to jako propadat se do tmy, do prázdnoty. Tušíte co je na konci cesty, ale nechcete si to přiznat, nechcete to slyšet. Nechcete slyšet, že je konec.

Jak to ví?! Jak to zatraceně ví! Proč jsi jí to řekl zatraceně! Tak to jsem se v tobě pletla, já myslela, že svině jsi! A teď radši vypadni, nebo se neznám…

Zklamání. Strach. A znovu bolest. Celý žebříček hodnost se rozsypal. Tohle jsem nechtěla. Nikdy jsem tohle nechtěla. Jak se jí mám podívat do tváře? Jak na ni mám promluvit. Co ji mám říct? Že jsem ji vrazila kudlu do zad, když se nedívala… Je to kamarádka! Nebo alespoň byla, byla to ta nejlepší kamarádka a já ji ublížila. Slabost. Strach. Samota. Nikdy mi neodpustí, nikdy se na mě nepodívá, nepromluví. Vím to. Je to přece Jocelyn. A Taylor. Její Taylor! Zázraky se nedějí! Zůstala jsem sama! V téhle džungli. V ruce svírám střep. Až moc silně zatlačím, až mi vystříkne krev. Necítím nic. Ani uspokojení, ani bolest. Nic…

Tohle už tě nikdy, nikdy nesmí napadnout, rozumíš?

Nikdy. Nikdy?! Nikdy je moc dlouhá doba. A já budu sama. Už necítím nic. Už nemám slzy, nemám city nemám srdce. Všechno je na kusy a já tu sedím jako hromádka neštěstí, ale co mám dělat? Svět už není růžový je černobílý, už není veselý je smutný, už neexistuje dobro, jen zlo. Ztratila jsem sílu a chuť. Už nemůžu dál… chci aby to skončilo. Jako Romeo a Julie, jen já nebudu Julie a on nebude Romeo. Umřu sama…

Fajn...v noci jsem hodně přemýšlel, nechci po tobě nic víc než to, abys mi slíbila, že se nebudeš ničit a mám prosbu… Polib mě. Víc nežádám.


Polibek. Poslední sbohem. Už nikdy víc! Slzy. Znovu přicházejí, i když si myslíte, že už žádné nemáte. Polibek. Je to jen slovo, tak proč jej jen nepolíbit a jít dál? Ach, kdyby vše bylo tak jednoduché a já měla na místo srdce kámen. Byla by to jen pusa. Nic víc. Ale nemohla jsem si pomoc. Tohle pro mě byla zkouška a já ani sama nevím, jestli jsem obstála. Políbila jsem tě Taylore a pak… Chtěl jsi jen pusu? Tak proč to tak bolelo? Možná, že to bylo tím, že to mělo být naposled, ale nevím…

Ty jsi chtěl pusu, teď chci něco já, chci aby jsi mi zalhal… Řekni že mě miluješ a že mě nikdy neopustíš…

Lidé jsou jako vlci. Chtějí slyšet lež za každou cenu. Chtějí být na chvíli šťastní, i za tak strašnou cenu, že se ráno probudí a jejich štěstí už tu nebude. Miloval mě. Možná i miluje. Už nevím, už nevím čemu věřit a čemu ne. Neměla jsem sílu, nechtěla jsem se hádat. I pusa jednou skončí a on odejde. Ale slíbil, že se vrátí, slíbil, že přijde. Tak proč jsem mu to nevěřila? Pošetile jsem řekla, že počkám. Co jsem měla dělat? Věděla jsem, že se nevrátí, že JI miluje víc. Že jí neublíží, že ona získá jeho celé srdce a já budu muset jít, že já nikdy nevyhraji. Zavřela jsem oči a doufala. I když mi pomalu mizela i ta naděje…

Proč mě jednoduše nemůžeš nechat odejít?
Protože to tak jednoduchý není a nechci…

Sobec. Egoista. Necita. Tak moc jsem ho v tu chvíli nenáviděla. On může být sobecký a já ne? Ne! Už jsem taková. I kdybych chtěla zabojovat, i kdybych využila situace. Nemohla bych JÍ to udělat. Nemohla. Proč myslím na ostatní a ne na sebe? Proč nejsem větší sobec? Nedokážu taková být. Jsem sice pyšná, ale ne sobecká… Chci utéct, zmizet, zemřít…

Jenn, chci ti jen říct, že ti za všechno děkuju. Máš pravdu, že je škoda, že jsme se nepotkali dřív, ale třeba to tak má být. To ani jeden z nás nezmění. Nezapomenu na tebe, Jenn. Na nic z toho, co jsem s tebou prožil. Co jsme prožili spolu. Vím, že to zezačátku bude těžký, ale víš jak jsme si podobní. A tohle stačí, abys pochopila, jak to myslím… Sbohem Jenn

Nikdy jsem neměla happy end. Vždycky jsem jen naivně doufala. Ano sny, to je jediné co nám všem vždycky ještě zbude. Ale když i o ty nás oberou? Pak už je jen jediná cesta… smrt je přeci o tolik jednoduší než život…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 12. února 2010 v 19:20 | Reagovat

pekné :-)
PS: super dess :-)

2 Ewilan Ewilan | Web | 15. února 2010 v 13:22 | Reagovat

Krásný...nahlédnutí do jejích pocitů a myšlenek z těch dnů, je naprosto úžasný :) dostalo mě to, když jsi mi to poslala. A teď, když to po několikáté čtu, tak taky ;)
- musíme udělat ten blog ;))

3 Beltrix Beltrix | Web | 29. ledna 2011 v 15:09 | Reagovat

Pěkný, i když jsem se v tom dost ztrácela a myslím, že jsem to asi ani nepochopila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama