Chci svého medvídka

16. února 2010 v 20:02
Autorka: Spolupráce
Datum: 2010
Stav: vyjádření k RPG

Ztraceně! Kurva! Jsem naštvaná. Nikdy jsem se takhle nevyjadřovala. Potřebuji to ze sebe dostat. Vytáhnu kufr z pod postele. Začnu do něj házet věci a pak… zarazím se.
Co to vlastně dělám? O co mi jde? Zase utíkám?
Je to horší než jsem myslela. Už zase mizím. Utíkám. Ale to nechci! Tak proč si zase balím kufry? Hořce se usměji. Moc dobře vím, kvůli komu to je. Posadím se na postel a začnu vzpomínat…
Tom. Zlatíčko. Můj Tom. Ale to už je hodně dávno…
Amerika.
Slunce.
A on.
Ne! Už dost! Nemůžu na něj myslet, ne teď a ne tady. To je už dávno minulost! Tak proč mě zase dostihla? To, to nikdy neskončí?
Je to ještě horší. Tehdy jsem měla kam utéct. Měla jsem kam jít. Ale nyní? Můžu si to dovolit? Vrátit se zpátky… utíkat… "domů"?
Taylor. Jocelyn. Láska versus přátelství. Tvrdá realita…
Rusko.
Zima.
A zase on!
Proč zatraceně nemůžu být sobecká? Proč nemůžu bojovat! Jsem na to dost silná, mám na to veškeré předpoklady, tak proč nemůžu? Proč musím zase zbaběle utíkat?
Musím pryč. Utéct. Někam daleko. Odjet.
Už na něj nemůžu myslet. Ani na jednoho. Možná když se zbavím Taylora, tak Tom odejde sám. Ale možná to bude v Americe ještě těžší než bylo… Otočila jsme se ke všem zády a teď to chci zpět? Ale už nemám na výběr…
Taylor nebo Tom?
Rusko nebo Amerika?
On nebo on?
Ne! Už se trápit nebudu, už nemůžu… chci se opít, chci se bavit, chci zase žít! A chci… ano i tohle chci. Zarazím se.
Matt.
Jako by se najednou všechno zastavilo. Čas přestal existovat. Vše je najednou tak jasné jako by mi někdo sundal brýle z očí. Už můžu dýchat. Nic mě nesvírá, nic mě nebolí jako bych zase žila. Nadechnu se a pak zase vydechnu. Můžu dýchat! Je to tak svobodné! Nezávislé!
Už neutíkám. Už to není běh na dlouhou trať. Nyní vím. Ano já vím!
Jedu do Ameriky…
Ne kvůli Taylorovi…
Ne kvůli Tomovi…
Ne ze strachu, ne ze sobeckosti, ne z povinnosti…
Jedu, protože chci. Chci zpátky. Chci vidět domov! Ano- můj domov! Chci se omluvit, uznat chybu. Chci vidět přátele, kteří mi možná neodpustí, ale i tak tam chci. I když možná ne jen kvůli nim…
Zamrkám. Je to až moc pošetilé. Vždyť láska je jen slovo. Slovo, které do mého slovníku nepatří. Ale cítím se jinak. Prostě chci vidět jeho. Zatraceně! Je to jako droga. Začínám si moc zvykat. Vždyť jsem věděla, že odjede, že se nevrátí, že nic necítí…
A přesto to chci… chci vidět jeho.
Matta!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Valli Valli | 18. února 2010 v 15:17 | Reagovat

moc pěkné x)

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. března 2010 v 0:32 | Reagovat

Sice jsem to ze  začátku moc nepobírala... na mě dost hezké...ale je to povedené, zajímavé a přijde  mi to i dost reálné... tleskám

3 Elevanse Elevanse | 22. června 2010 v 10:42 | Reagovat

Nádherné! Máš úplně spisovatelský talent... Jsi fakt dobrá! =)

4 Beltrix Beltrix | Web | 29. ledna 2011 v 15:11 | Reagovat

Pěkný ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama