Petr Pettigrew

29. prosince 2009 v 18:20
Autorka: Elizabeth Greenová¨
Datum: 2007
Stav: Na přání

"Petře, uděláš to pro mě," zažadonila dívka a chodila po buclatém chlapci psí oči.
"Ale El, jsou to mí přátele…"
"Péťo, oni nejsou tví přátelé. To oni se ti posmívají, to oni. To všechno oni. Konečně se jim můžeš postavit. Můžeš jim dokázat, že nejsi hadrový panák. Můžeš to dokázat jim, ale i mě."
"Já nevím El."
"Nebudu na tebe tlačit. Nezapomeň, není moc času. Musím jít Péťo. Zatím se měj, ale nezapomeň na to, že by se z nás mohl stát pár," řekla dívka laškovným tónem a políbila chlapce na jeho buclatou tvář.

"Tak co? Přejde k nám," otázal se ledově muž opírající se o kamennou zeď.
"Klid Luciusi, přejde. Mám ho tam, kde jsem ho potřebovala. Však mě znáš."
"Právě proto. Dobrá tedy. Zítra v zapovězeném lese. Přidá se k nám Severus Snape. Mistr mu vypálí znamení."
"Fajn. Tak zítra. Pettigrewa do zítřejšího večera přesvědčím. Umím moc dobře přesvědčovat," pronesla černovláska a na rtech se jí objevil úsměv.
"Však se známe Elizabeth," pronesl směrem k dívce.
"No právě Lucie, no právě," odpověděla mu a přešla k němu. Zadívala se mu do očí. Letmo se na něj usmála a odkráčela do svých komnat.
"Elizabeth, jsi my podobná víc, než si myslíš," pronesl do tiché noci a pro sebe se usmál.

Na to, že byla sobota se El probudila v celkem brzy. Osprchovala se a oblékla si svoje nejvíce sexy oblečení-minisukně, která nezahalovala skoro ani její zadeček, upnuté tričko s velkým výstřihem a lodičky na podpatku. Asi po hodině úprav se konečně odhodlala vejít do Velké síně, která byla již zaplněna snídajícími studenty. El vstoupila a někteří se po ní začali otáčet. Spiklenecky mrkla na Luciuse, který si však všímal jejího výstřihu. Přešla Zmijozelský stůl a posadila se přímo vedle Pobertů.
"Ahoj Brownová, tak ty už jsi se konečně odhodlala se mnou chodit," pronesl vítězně Sirius.
"Asi tě zklamu Blacku, ale za tebou opravdu nejdu," odvětila příkře.
"A za kým si to teda míříš?"
"Za Potterem," odpověděla prostě a všichni se otočili na Jamese.
"Dělám si srandu," podotkla, když si všimla jejich výrazů ve tváři.
"Jdu za Petre," odpověděla po pravdě, ale od kluků se ozval výbuch smíchu.
"Za Petrem," vykoktal mezi záchvatem smíchu Sirius.
"Královna Zmijozelu, jedna z nejhezčích holek na škole..jde za Petrem," vykoktal zděšeně James a znovu se začal smát.
"Vy to asi ještě nevíte, že? Petr se vám nepochlubil?"
Kluci se otočili na Petra a ten se vyděšeně podíval na El. Nevěděl, co by měl říct.
"Víte, já s ním totiž od včerejška chodím," dodala sebevědomě.
Remus se zrovna napil dýňové šťávy a v zápětí jí vyplivl.
"Ty s ní chodíš," otázal se Sirius vyděšeného Petra.
Ten svými prasečími očky hleděl z jednoho na druhého.
"Proč? Nemůžu s ním chodit?"
"To už jsi klesla opravdu hodně hluboko," řekl posměšně Sirius.
El jen přešla k Petrovi a pobílila jej. Pak za sebou nechala otřesené Poberty a nevěřícího Petra.
"Prosím tě co to bylo za divadélko?"
"Taky tě zdravím Luciusi," ignorovala dál jeho otázku.
"Tak už mi povíš, co to má znamenat," řekl Lucius a otočil se směrem k Pobertům.
"Víš, Petr je tak hloupý, takže nějaké metody na něj neplatí, tak musím použít ty odpornější-tedy alespoň pro mě," řekla s nechutí a chopila se toastu, který ležel před ní.
"Ty a ty tvoje metody," zakroutil nad tím hlavou Lucius.
"Víš, taky tě moc miluju," odvětila až moc sladce.
"Zahráváš si s ohněm," varoval ji.
"Ne Luciusi, to ty si zahráváš a já budu ta, co vyhraje," řekla bez okolků a vášnivě ho políbila pře jeho snoubenkou. Petr ani Poberti si ničeho nevšimli, protože dál debatovali na téma: Jak mohl Petr sbalit někoho jako je Brownová.

"Tak co Péťo, už jsi se rozmyslel," zeptala se mile El.
"Přidám se," řekl bez váhání.
"Tak se mi líbíš," řekla a opět ho pobílila na jeho tlustou tvář.
"Už musím jít, od doby co spolu chodíme jsem pořád v jednom kole," řekl Petr a už chtěl odejít, když ho El zastavila.
"Dnes večer v zapovězeném lese. Mistr nás dnes navštíví. Dnes dostaneš svoje Znamení zla."
"Dnes," vykoktal nevěřícně Petr.
"Ano dnes, tak ahoj," otočila se na podpatku El a odešla pryč.

Když konečně skončila schůze Smrtijedů, tak se přítomní vydali do Bradavického hradu.
"Luciusi, co takhle dneska," optala se blonďatého chlapce El.
"Dneska u mě. Hned jak dorazíme," optal se Lucius.
"Lucie, co zase plánujete," optala se naivně Narcisa, ale Elizabeth už ji měla plné zuby a tak odpověděl: "Víš Narciso, nikdy jsi nebyla nic extra ani nejsi moc hezká. No a co je ještě horší, ani neumíš uspokojit svého budoucího manžela," řekla hořce. Petr se na ni zadíval a jeho mozeček to pochopil.
"Ty spíš s Malfoyem," optal se El.
"Petře, snad jsi si nemyslel, že jsem to dělala kvůli tobě? Dostala jsem tě k mistrovi a byla jsem odměněna. Já i Lucius jsem jeho nejbližší. Snad jsi mi vážně nevěřil, že bych tě milovala? Uvědom si už konečně, že já chodím do Zmijozelu," řekla výhružně a spolu s Luciusem odešli do hradu. Ostatní se již také rozešli. Narcisa supěla, ale nemohla nic jiného dělat. Pořád byla přece Blacková. Tak moc si přála být jako Sirius, ale ona musela být jen ta DRUHÁ. Všichni již byli v hradu, jen jeden človíček se potuloval venku. Byl to Petr Pettigrew a přemýšlel nad tím, co před chvílí udělal. Přemýšlel nad svoji osudovou chybou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 29. ledna 2011 v 14:36 | Reagovat

Je to zajímavý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama