Měla jsi věřit

29. prosince 2009 v 18:23
Autorka: Elizabeth Greenová
Datum: 2006
Stav: slabá chvilka

"Jamesi, myslíš, že to zabere?"
"Určitě, je to poslední možnost."
"Když já nevím."
"Jsi moje poslední záchrana. Musíš mi pomoci!"
"Tak dobře, slíbila jsem ti to. Udělám to."
"Jsi poklad Narciso," vykřikl hoch a přátelsky objal dívku stojící vedle něj.
"Neobjímej mě. Mohli by mě…nás vidět."
"Proč nejsi jako Sirius?"
"Proč nejsem jako on…je to těžké, hodně těžké. Víš Jamesi, nikdy jsem neměla opravdové přátelé. Žila jsem v přetvářce a v hořkosti. Byla jsem tak vychovaná a pak život mě naučil…Jsem ve Zmijozelu, i když toužím po Nebelvíru, mám charakteristické rysy Zmijozelu, ale přesto všechno mám přátelé v Nebelvíru."
"Před rokem bych nevěřil, kdyby mi tohle někdo řekl."
"Já bych taky nikdy nevěřila, že mě Sirius takhle přijme, že mě pochopí…"
"Jsi stejná jako on, jen nemáš odvahu."
"Jsem slaboch."
"Nejsi slaboch! Chystáš se udělat věc, za kterou ti budu do konce života vděčný, ty nejsi slaboch!"
"Děkuju."
"Ne, já děkuju tobě," na chodbě se rozhostilo ticho, až do doby, kdy jej přerušily něčí kroky.
"Už jde," namítl James.
"Jamesi, Jamesi, taky mě miluješ," začala hrát svoji scénku Narcisa. James neodpověděl, jen se přiblížil k jejím rtům. Byly tak blízko, ale také tak daleko. Dotknul se jich. Ochutnal z nich. Byly jako čokoláda. Pokušení, kterého se nechtěl vzdát.
"Jamesi," vykřikla v zápětí zrzka procházející kolem.
"Evansová," odpověděl jí prostě.
"C-o co to děláš?"
"Nevidíš? Líbám se s Cisou," odpověděl prostě.
"A-l-e já myslela…"
"Co jsi myslela," vyhrkla na ni přihlížející Narcisa "no co jsi myslela? Že na tebe bude Potter čekat do konce života? Že zůstane sám? Opravdu jsi si to myslela? Nechápu jak tě mohl mít vůbec rád. Jsi jen chudinka, podívej se na sebe. Malá prefektka a ještě k tomu šprtka. Nejsi vůbec taková za jakou jsem tě měla. Ta holka by tohle nikdy neudělala. Ta holka, kterou jsem považovala za Evansovou byla milá a slušná, ale ty jsi přesný opak. Jsi jen namyšlená a rozmazlená mudlovská šmejdka," rozkřičela se naplno Narcisa, dokud jí nepřiletěla facka.
"Jamesi?"
"Neurážej Lily!"
"Má pravdu," ozvala se dívka "já…," Lily zavřela oči. Po tváři jí sklouzla slza.
"Nezasloužím si ho."
"Máš pravdu," oponovala jí Narcisa.
"Neplač Lily, já tě mám rád…"
"Jamesi, ale já…já tě miluju."
"Narciso," zašeptal chlapec a zadíval se dívce do očí. Nebyla v nich žádná faleš, ani hra. Byly plné pravdy.
"Víš…"
"Promiň, vím, že moji lásku neobětuješ."
"Narciso," vydechl James.
"Evansová, nech si Pottera, pokud se změníš, tak si jej zasloužíš víc než já. Doufám, že ho budeš milovat. A ty Jamesi, nezapomeň, prosím…nezapomeň," zašeptala blondýnka do tmy. Odešla. Odešla pryč. Byl konec. Hra byla dohraná. Prohrála. Přála jim ale štěstí. Přála Jamesovi lásku, pravou lásku. Nechápala sice Evansovou, ale jeho milovala. Nebyla to hra. Nic nehrála, ona jen vyjevila svoje city. James pochopil. Pochopil ji. Možná pochopil i Zmijozel a její rodiče. Začal chápat. Vášnivě se objímal s Lily, jeho dávnou láskou. Společně si vyměňovaly polibky, ale žádný již nechutnal po čokoládě. Miloval Lily, ale Narcisu měl svým způsobem rád. Pochopil. Už za ní nikdy nepřišel. A ona na něj chtěla zapomenout. Chtěla se změnit. Už nikdy víc se neviděla s jamesem, ani Siriusem. Stala se pravou Blackovou a později Malfoyovou. Sirius byl rád, že poznal jaká byla mladá Blacková. Nikdy netoužil poznat ledovou Malfoyovou. Uchoval si ji takovou jakou si ji pomatoval, až do své smrti. A James? Umřel. Umřel společně se svoji ženou Lily Potterovou. Zemřeli spolu a šťastní. Jejich smrti chtěla zabránit nejen Narcisa, ale i Severus Snape. Ano. I ten druhý Zmijozel pocítil lásku. Lásku Lily Evansové. Lásku, která patřila jinému. Nikdy se nikdo o jejich pravé duši nedozvěděl. Nikdy nikdo nepochyboval, že oni jsou pravý Smrtijedi. Žili bez lásky. Žili s povinnosti. A oba doplatili za své chyby. Doplatili na to, že nevěřili v lásku. Nevěřili v dobro a zlo. Nevěřili, že by mohl být Nebelvír a Zmijozel spolu. Nevěřili, že by mohla být i jejich láska pravá. Nevěřili, ale spletli se. Vždyť víra je jediné, co zbývá nakonec. Vždyť je to právě víra, která nás drží při životě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Madeleine Flowers Madeleine Flowers | Web | 8. ledna 2010 v 15:39 | Reagovat

Páni. To bylo naprosto úžasné... Nádhera. :)

2 Moony Moony | Web | 3. března 2010 v 21:34 | Reagovat

wow, to je nádhera:-) fakt z toho nemůýu, užasně napsáno:-)

3 Ray Ray | Web | 14. března 2010 v 21:51 | Reagovat

kráásne.. pár James x Narcissa ma ešte nenapadol, ale je to zaujímavá myšlienka:)..a Elizabeth, písala si mi na blog mai.blog.cz , ale na ňom som už dosť dávno nebola a ani naň nechodila. Teraz začínam od začiatku, na novom blogu, a bola by som rada, ak by si ešte mala záujem o spriatelenie:)...

4 chillychilly chillychilly | 1. června 2010 v 15:15 | Reagovat

There is one pain I always feel which you are never know because it is caused of absence of you.
Tohle mě tak napadlo když jsem to četla

5 nwwwm nwwwm | Web | 18. července 2010 v 21:59 | Reagovat

krásně napsané...

6 paní archivová paní archivová | Web | 4. prosince 2010 v 7:02 | Reagovat

některé věty by se hodily spíš samostatným myšlenkám a úvahám, než aby byly chrleny v dialogu.. občas je lepší uvědomění než zběsilé hulákání všeho, co postavám nesmyslně přijde pod jazyk. na téhle povídce se mi líbí originalita, vybrat pár JamesxNarcissa, tomu říkám odvaha a zároveň nápaditost.. zpracování mě neoslovilo tak docela, ale nápad oceňuji na jedničku .)

7 Beltrix Beltrix | Web | 29. ledna 2011 v 14:40 | Reagovat

zajímavý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama